Pindruše
                                       aneb zlovolné houbí víly z pohádky  :                                                                                                   Anemone Apalala Žuligang + Adelinde Innogen Žuligang

Výcvik pokračuje -aneb kdo z koho!

A pořád nás to baví..

Apa vodu miluje. Pro aportek natož pro kachnu by plavala přes celý dlouhý rybník.


 Nedá se svítit. Holky dostaly "zostřený režim" , socializace prošvihnutá díky "lidskému faktoru" nahrazená nekontrolovatelnou pubertou skončila. Jezdí a chodí s námi hezky po jedné a věnujeme se jim, co jen lze. Přece jenom jsme si dali za úkol udělat minimum výstavní i zkouškové, jako bývalo dobrým zvykem u všech našich předešlých služebních či loveckých pejsků v rodině. Apa , zbrklík a pometlo je neskutečně šikovná, zklidňuje se konečně a jediné, co nás trápí je její špatná zkušenost se sousedovou vzduchovkou. Má proto jen leháro bez velkého výcvikového běsnění , tutam prošpikované nečekanou ránou z pistole nebo bouchnutím latěk. Nikam nespěcháme. Na společných vycházkách nám opakovaně dokazuje, jaká je to poslušná a vnímavá holčička . Diny je z rodu rozvážlivců, které jen tak něco nerozhodí. Zato vštípení čehokoliv se občas zdá být neproveditelným úkolem. Jako třeba plavaní na hloubce. Její obavy o namočení bříška už vyvolávaly chmurné scénáře, jak to asi dopadne s výcvikem. Teprve dnes v jejích 26 měsících můžeme říci, že pochopila svůj gen= konečně je také zlaťáček milující vodu. To to trvalo, ty naše "Princezno Blběnko"!

Galeje

ale radostné

Co je u nás nového... Bylo by toho na román, ale zůstanu zatím u těch veselejších věcí.

Celý loňský rok jsem slibovala Pindruším, že až se trochu zotavím a vzpamatuju z veletoče, kterým jsme si doma prošli, začne jim vojna. Mám pocit, že vojna začala spíš mě. Pindruše z toho všeho mají plezír.

Vojna = výcvik. Byl už opravdu potřeba. "Plnoleté" Pindruše si zaslouží něco vidět, znát , umět a snad i ukázat se na výstavě. Byla by škoda je jen rozmazlovat. Mám za sebou služební výcvik několika bafanů - ovšem vzpomínky jsou již zastřené oparem dávných dob "před 35 lety". Ještě vzdálenější jsou vzpomínky na tátovy lovecké psy a jejich tréning. Z nynějšího pohledu mi přišlo, že to tehdy byla sranda, leháro a dny plné slunce....

Žulinčin výcvik se smrsknul na užaslé sledování toho, co měla naše holčička naděleno v genech, nakombinované s vychovaností jedné privilegované domácí princezny. Jeden by z toho usoudil, že výcvik je prostě jen veselé očekávání skvělých výkonů.

Teď, s Pindrušemi, mám možnost si uvědomit, jaká blbost byla, nechat doma bez velkého vychovávání vyrůstat dvě třeštiprdla stejného věku . Zoufalost v krocení nevycválaných psin plných energie, mě donutila shánět pomoc. Výcvik! To potřebovaly! Náhoda tomu chtěla, že jsem objevila báječnou partu lidí věnujících se loveckému výcviku. A výcvikáře, který preferuje výcvik "po dobrém" a pomalu. A kousek od nás. Prostě šance na zopakování dětských vzpomínek v kůži skoroseniora! A tak jsem od loňského října odvelena na galeje.

Apa i Diny skáčou do auta kdykoliv. Od začátku výcviku jsou k neudržení. Doslova. Nikdy jsem neměla tak odřené ruce od vodítka, jako teď. Nikdy jsem nebyla denně tak uválená, špinavá , podupaná, oslintaná.. Taky se mi dřív nestávalo, že by mi z kapes mezi lidmi padaly kusy salámu, špeku a škvarky... Bývaly to spíš gumoví medvídci. Ty teď nosím zásadně v pravé kapse. Salámy, sýry a piškoty jsou v levé. Levou rukou se totiž ve slušné společnosti loveckých kynologů podávají pamlsky .... 

Nemám už ani jedny boty, které by nepocítily bahno nad kotníky. Zmrzlé prsty na rukou, nos červený jak bambuli klauna. Budík na 5 hodin ráno. Tma a mlha. Pokuta za rychlou jízdu a poblitý pes v autě.

Naučila jsem se šišlat přes píšťalku pevně stisknutou zuby. Už vím, co znamená pískat: "Akát bílý" mimo klasické morseovky... Mám sice trochu strach, že při motání se v lese a brknutí o pařez si vyrazím zuby, ale nešť! Vyklusávám si lesem potřebný počet kroků ( Nejméně 150 hluboko do roští, jak mi bylo přikázáno) vlekouc za sebou na špagátu mrtvolu ptáka, s vidinou toho, že moje panenka pak tu chcíplou kachnu donese!

To jsou moje nejkrásnější současné soboty! :)

Co je na tom super? Mě to HROZNĚ baví! Skoro jako Pindruše! Jsou to  hodiny a dny absolutního zapomnění. Zapomnění starostí, problémů. A k tomu radost a totální fyzická devastace mojí tělesné schránky. Večer po výcviku si mě rodina prohlíží velmi opatrně. Otázky, které míří směrem ke mě, jsou velmi něžné a starostlivé. Přinesou mi kafrovou mast, podají hrnek čaje a magnesium aby mě křeče v nohách neskolily na podlahu. Jéňa sice občas špatně skrývá úsměšek, ale mámu potřebuje ( aspoň na uvaření nedělního oběda) , tak se tváří soucitně. Malí kluci se mi nepokrytě chechtají!

Manža se tváří občas vyděšeně. Zvlášť když si přebírá naše až po střechu zasviněněné auto. Myslím, že očekává můj brzký nástup do Šaškárny. Chocholoušek už si prý na mě chystá sítě. :) A to ještě netuší, že od března jsou výcvikové kromě sobot i neděle.... 3:)

Moje největší odměna je to, že pokrok je už vidět. Apa je geniální a kdyby měla lepšího psovoda, určitě už láme zkoušky a závody jedny za druhými. Diny by jí zdatně šlapala na paty, kdybych ji bývala místo: Hop na gauč! učila: Sedni a Lehni.....

Takže - držte pěsti, kamarádi moji. Hlavně pro mě, abych to přežila! Pindruše jsou v pohodě.... :D

Za fotografie z výcviku    patří díky   p. Martinu Luňákovi  z Nice Friend 

Příběh z našeho obýváku.

Dvounožci odjeli! Jipí ! Bude mejdlo!   Sestěhujeme se do ohrádky krysaříčích mimin. Nevadí, že se do ní nevejdeme- Pindruše jsou SKORO akorát na délku . Na šířku se taky vejdeme... Když tak ji trošku upravíme. Takové pididrátky povolí hned. Nanosíme jim tam obsah odpadkového koše. Ať si mají s čím hrát, kámoši mrňaví. To je radosti! Tolik papírových kapesníků, šlupek z cibule, do toho utěrka a zapomenutý brindák nejmenšího dvounožce.
A co... teď?
Stáhneme deky z gauče.
Uděláme hnízdo na podlaze, oslintame gauč, donosíme odpaďák a trochu zalenošíme. Nemáme sirky. Škoda. Na ohýnek je hezky nachystáno! Budeme u toho lenošení cumlat rohy od dek a polštářů, jo?! Anebo si pustíme telku? Jo! Podej ovladač! Opatrně! Víš jak pániček zuřil kvůli tomu minulému. A to jsme z něj jen vybrali baterky a ty směšné gumové čudlíky... No jo. Tak si pustíme aspoň nějaký super program. Dej tam Primu Zoom ať se pokoukáme na inspirativní divočáky . Neeee ! Pustime si Disney Chanel ! To panička k smrti nesnáší. Paráda odpoledne... Ještě bychom mohli uklidit trochu koupelnu. Jak se pouští voda? Mami? Jo ty nevíš!!! Srabácká matko! Ty se regulérně bojíš, co tomu řeknou! Coby řekli - nakonec to rádi uklidí a budou jásat, že krysaříčí mimina nepřišla k úhoně. Jako bychom my někdy něčemu nebo někomu ublížili..... Tak já si jen začvachtám v záchodě, když mi nenapustíte tu vanu. Prkýnko se má dávat dolů. Jejich chyba, že jo?!
Bacha vrzly vrata! Zpátky na naší chodbu a jde se vítat!
Kdepak my, to byli určitě ti prťavci paničko! Vždyť se podívej, ještě má v hubě kus natě z cibule a bramborovou slupku zmetek jeden krňavej ... Že tě klepne? Ale prosím tě ! Vždyť nás máte přece rádi! 😈😂😂😆😃

Zdraví nade vše!

Vzdycky říkám , že u našich psů je nejdůležitější zdraví. S velkou radostí jsme dnes přivítali výsledky vyšetření na DKK a DLK našich Pindruší (MVDr. Snášil) Krmeny jsou odmalička BARF. A opravdu nestrádaly. 😊Obě mají posudky A/A a 0/0. Mám obrovskou radost ! Máma i táta jim dali to NEJ! Díky!

Pracovat s Pindrušemi je RADOST! :D

Ty něco děláš? Z pletiva,jo ? Zajímavý. Jo- jestli si myslíš, že ti dovolíme udělat někam plot,tak to sorry.....😈😂😂😂

Pindruše už budou velké holky. Prý.....

A rozumné.... :)

Přesně 24.2. se začaly hárat. Hezky synchronizovaně i s maminkou. Naši krysaříčí kluci z nich jsou u vytržení. Láska takových obřích rozměrů je to nejvábnější, co zatím v klučičím životě poznali.

Nám nasatala doba zostřeného režimu. Uchránit naše princezny před nájezdy náruživých vesnických "frajerů", kteří se jali očůrávat do výšek i tam , kam naši krysaříčí milovníci nemají šance dosáhnout. Děs. Už aby období hlídání a totální neposlušnosti Pindruší skončilo. Jestli před háráním měly problém občas překonat pubertu a poslechnout, tak v téhle době jim rozum zmizel za hradbou hormonů.

Uplatit se nechají jen dostatečným množstvím plyšáků na hraní.  A ti ubývají s každou další bitvou o stejnou hračku.


Znáte tu strašně sprostě znějící hlášku : Vyxxer si voko! ?
Tak to je u nás uvedeno do reality. Poté co Pindruše společnými silami zavraždily modrého plyšového kralika Azurita. Jedno plastové oko chybí. Tak čekáme . V hlavě honíce tu výše psanou hlášku... 😈😠

 .

  


Psí puberta :)

Tak si dáme zase jednu výčetku. Tentokrát je to pro dobrou duši, která se právě teď také potýká s psím dorostencem. Aby věděla, že v tom není sama.
Pindruše . Dvě retrívří slečny, které si přesně rozdělily sféry působení a ochočily svého páníčka. Apa mého muže, Diny mě. Manžovo noční půlhodinové vyvolávání nepřivolatelné Diny z venčení následované jediným mým zavoláním a dusnutím pacek o domácí práh. Moje snahy odnaučit Apu skákat mi na záda opakovaně trumfnuté otiskem přátelské medvědí tlapy přes celá záda. Když se nikdo nedívá, tak otiskem dvou tlap. Nejlépe na růžovou ( mou jedinou) bundu a před odchodem na rodičák Jéni. Ať každej ňouma s ADIDASkou vidí, co frčí v Jeřicích!
Moje sbírka skalkových trpaslíků je pryč. Z některých nezbyla ani lopatička. Ba ani čepička. Nechtějte vědět, v čem jsou kousky barevných trpaslíčků poznatelné. I keramická surikata byla připravena o ocas a hlavu. Barevné a v noci tak krásně svítící kýčovité ozdobné motýly jsem ještě nenašla. Ani v tom, v čem bývají zbytky trpaslíčků. Takže ani funus v hnoji nemůžu udělat.
Manžovo zahradní s láskou budované jezírko. Bylo tak krásné. Než Pindruše tentokrát svorně a navíc podporované zblblou a do té doby naprosto nic neničící mámou Žulinou přišly s nohama od bahna a v hubě každá leknín. Nikoliv květ, ale vybagrovaný květináč ze dna. Ani to jim nestačilo. Odtrhaly pásy pokryvné folie s kamínky imitujícími přechod z vody na břeh. Ryby zatím žijí. Zatím. Ale jezírko už nevypadá jak reklama na estetické vylepšení zápraží. Bylo obklopeno skalkou. Kameny - některé - ještě drží. Kytičky takovou výdrž neměly. Manžův bláhový nápad opatřít skalku decentním plůtkem se setkal s duo nadšením. Tolik planěk na vytržení! Jupí!
Ze zoufalství jsme koupili v Obi bytelný dřevěný plotový díl. Aby ochránil alespoň venkovní nazouváky na terase. To, že je plot nefunkční jsme zjistili v okamžiku, kdy nám Diny vesele přinesla několik lichých bot poschovávaných po našem rozlehlém hospodářství. Byl by z ní dobrý vyhledávací pes. Na otázku, kam jsi dala botičku, vždy nějakou donese. Bohužel málokdy v páru. Plot už není. 

Plaňky, vcelku bytelně stlučené snaživými ukrajinskými dodavateli OBI, mají uprostřed dílu díru. Jen tak. Prostě jedna z Pindruší prošla skrz. Následována ségrou a mámou.

No a velké vlněné finále. To by bývalo chtělo točit. Ostříhaná vlna z oveček Apě moc slušela. Manekýna. Nejdřív ji stáhla z tyče, na které vlna měla prosychat před zpracováním. Pak si ji nasadila jako papachu na hlavu . Pak o papachu přišla, protože závidící ségra ji chtěla taky. Z papachy se stalo NĚCO. UFO z vlny. Nevhodné pro přadleny. Možná jako výstraha pro ovce , co jim zbyde z kožichu, když se dostanou poblíž Pindruší.
Manža si naivně odložil několik pytlů tříděného plastového odpadu. Na minutku, než vyjede s autem. Chtěl je naložit a odvézt . Vzorný třídil. Nejvyšší kontrolní orgány našeho dvorku usoudily, že je nutné tříděný materiál překontrolovat. A to s vervou sobě vlastní. Tolik lítacích plastových věcí na jednom dvorku jsem v životě neviděla! Plajzáky tří retrívřic a rozchechtané huby honící ve větru bordel. Manža tak vteřinu před infarktem. Chvíli to vypadalo, že je tím nastartovaným autem přejede. Ale Apa mu přinesla nějaký pytlík od brambůrků, předsedla i odevzdala a vše je odpuštěno.
V okamžiku, kdy jsou vypuštěni na dvůr i krysaříci musí slyšet jekot i Antarktida. Krysaříci rozhodně nemají radost, pokud si je Pindruše chtějí pohazovat a popohánět jako úžasné oživlé plyšáky. Můj řev a NESMÍŠ by zmrazil v pohybu i Psa baskerwillského. Ale ne Pindruše. Je div, že zatím všichni pidipsi žijí. I když jsou retrívři ztělesněná něha, tak skoro 30 kg něhy a ještě dvojmo je na krysáčky fakt moc.
Doma už není co ničit. Koberec sežraly. Obklady odkousaly. I Žulinin plyšový netopýr už má pochroumaná křídla. Davídkova gumová kačenka zatím drží. Na to, že ji šlohly z koupelny se k ní chovají slušně. Jen se momentálně plaví v louži na dvorku a ne v koupleně. Káčo, mám ještě pokračovat? Nebo už jsi v klidu? Začeme se utěšovat, že psí puberta skončí . Prý brzy. :-)

A všude je bereme s sebou! :D

 Tentokrát  to byly termální lázně Hegyko v Maďarsku. 

A bylo tam fakt krásně...

Pindruše nám vzaly dvorek, změnily denní režim a posílily odolnost

Máme je rádi

Nemáme čas na vnoučata, práci odbýváme, domácnost chátrá - náš svět obsadily  Apa s Dindou alias Pindruše. Než budou vychované dámy jako maminka Žulinka, uplyne ještě hodně vody.  Ale je to prima strávený čas.   Protože je nám milejší běhání s Pindrušemi lesem a kolem rybníků, budeme na web asi kašlat.Tak nám to prosím,promiňte. :-) 

Už v červenci holky aportovaly. 

Je to paráda, když se vlohy po generacích předků projeví.