Atrei u Měřínské kapličky

Náš  neplánovaný kluk..

Tak tohle je Atrei, Atri, Áťa...

 Pokud se něčemu dá říkat náhoda, tak on je členem naší smečky opravdu obrovskou náhodou.  Jednoho dne se objevila na sociální síti inzerce na  nový domov pro  tohoto pejska.  Podmínky v rodině jeho majitele se změnily natolik, že bylo nutné začít hledat domov. Páníček těžce onemnněl, starší panička se nevycválaného  puberťáka bála. Zapojila jsem se do diskuze. Nejdřív jen jako pozorovatel, pak jako nabídka dočasného domova, pokud by se v rodině podmínky přece jen vrátily k normálu a Atrei mohl  zůstat. No a ve finále jsme  pro Atíka jeli. Napořád.  Na to, že jsme ještě před několika dny tvrdila, že po odchodu nejstarší krysaříčí babičky nebudu dalšího pejska doma chtít, to byl docela veletoč.

 Nejdřív  si Kuliferda  nechtěl zvyknout doma- byl venkovním pejskem a   osrstěný přímo sibiřsky! 

Doma se nám přehříval, trpěl horkem, plajzák až na dlaždičkách. Brzy ale pochopil, že doma s nami  bude  nejlíp.

 


Narozen 7.11.2016 v  chovatelské stanici u Měřínské kapličky, dorůstal v Praze do věku 15 měsíců.

rtg. DLK,DKK,OCD bez nálezu, genetické testy (Ichtyóza, kde je přenašeč + GR-PRA1,2 + PRA-prcd + GRMD, kde je negativní)

Výstavní ocenění  : Výborný , Vítěz třídy

OVVR  200 b.se zvěří

Takhle skvěle vypadal Áťa po odborné úpravě srsti díky paní E.Šípové. 

Zhodnocení výstavy(po našem)


Teprve vleže na gauči si vychutnávam dnešní den. Výstava byla super.. Ve společnosti s manželem a přáteli. Přesně taková, jakou ji chci mít. Mezi svými a hodně krátká. 😉😎Díky pomoci Andrey  a Anety s malým Kubikem a urafanou juniorkou Afou se to zvládlo. Ano, vím, že jsem se nechala od Diny odvláčet na požadovaný trojúhelník obráceně, čímž jsem si vysloužila zdvižené obočí a nefalšovaný údiv paní rozhodčí. Ano všimla jsem si, že Anetka hrdě nahlásila Áťu coby 18leteho. ANO, 🤔Pindruše nebyly z výstavy vůbec nadšené. Ale absolvovaly, neutekly, jsou změřeny a mají spočítane své plnochrupé tlamicky. Diny si přivezla opravdu unikátní posudek. Bodejť by ne, pohyb v kruhu je jí cizí, a pokud před ní neběží pomocník s jitrnicí, tak opravdu působí velmi unaveným dojmem. 😂 Apinka, plašánek neprodala svoji krásu tak, jako to umí doma. Áťa se líbil. Až bude trochu vypapanější a přibude mu rozum dospěláka, bude fakt frajer. Má moc hezký posudek, stejně jako Apinka. V očích všech našich jsme ale po celou dobu četli jediné: rybník, kachnu, aport! Tohle neeeee!Holt- výstavy a ocenění patří připraveným a ne venkovským řepám! A výstaváci my nebudeme už nikdy. Prostě vystavy fakt ne! Přeji úspěch všem, které jsme tam potkali. Je to dřina, mít natrénovano, načesáno, naběháno. A šampioni pak byli opravdu úžasní. Navic jsem měla sledování okořeněné vtipy svého bratra a švagrové, kteří jako veterináři hodnotili předváděné jedince čistě po svém a mnohdy dost drsně. Ale někdy je dobře se podívat na věci očima nezaujatých a přitom oborem povolaných.😎

OVVR Velké Meziříčí

Tak jsme prošli....:)

Atrei je šikulka. Na týdenním výcvikovém kurzu, který jsem s ním absolvovala pod vedením pana Martina Luňáka z Nice Friend, se s některými věcmi potkal úplně poprvé.  Třeba taková kachna přinešená z vody- to je něco! A Atrei  obstál! Na konci týdne složil úspěšně svoji první zkoušku...:) Odkaz na průběh těchto zkoušek jsem si stáhla a ráda  se o něj podělím. Je to radost vidět svého psa  dělat to, co ho baví  a co  mu  Příroda  nadělila do vínku. I když víme ještě, že máme oba slabiny, tak vidět  výsledek je hrozně prima. 


Jak to bylo..


Vylézaji mi postupně modřiny, naraženiny připomínají počet vítězství psa nad paničkou během jednoho týdne. Prsty na ruce ještě moc ohnout nejdou(potkaly se asi moc s odporem psa a jeho vodítka). Pomalu se zacelují tržné rány od roští a pupence od kopřiv, kterými mě opakovaně protáhnul s radostným výrazem :Hej, jsi slabá a pomalá! Brýle už jsem srovnala, opakované naražená kostrč potřebuje čas...Vypadám a cítím se ne jak po týdnu dovolené, ale jako pilný frekventant po soustředění řeckořímských zápasníků...... Vítězství ducha nad hmotou tak nějak nevyšlo. Zato už vím, že unavit psího puberťáka je rozhodně těžší, než zlikvidovat lidského sparingpartnera! 😜